Odměnou za titul nejsou miliony, ale poděkování (nominace Hvězda roku 2023)

Ve svých tradičních baštách, mezi něž vedle pražské Slavie patří například Rakovník, Litice či Kadaň, se ale pozemní hokej stále má čile k světu. Láska k němu se totiž obvykle přenáší z otce na syna či z matky na dceru. „I své vlastní životní partnery si řada z nás nachází taktéž uvnitř komunity. Lidé od pozemního hokeje, a to rozhodně nejen v Česku, drží hodně při sobě. Je běžné, že hráči například najdou zaměstnání ve firmě, jejíž šéf kdysi pozemní hokej sám hrával,“ usmívá se Jiří Huptych, předseda slávistického oddílu pozemního hokeje. Asi nepřekvapí, že tuto radost i starost v jednom převzal ve Slavii po svém otci. Pro oba také platí, že pozemní hokej v barvách Slavie sami po léta aktivně hrávali.

„Vždycky říkám: Když nám rodiče přivedou svoji holčičku, třeba v jejích šesti letech, můžu jim garantovat, že tu najde kamarády, o které se bude moci opřít doslova po celý svůj život. Nikdy se nebude cítit osamocená, vždycky k nám ráda bude patřit a my k ní. Se svými spoluhráčkami z týmu mladších žákyň se tu pak bude běžně potkávat vlastně pořád, třeba i v sedmdesáti. Pořád si spolu budou mít co říct. A budou se tu cítit dobře,“ líčí Huptych atmosféru vztahů v oddílu.

„Někdo řekne, že pozemní hokej je malý sport. Jak se to vezme. Je rozšířen prakticky do všech zemí naší planety. A třeba v Indii či v Pákistánu je sportovní prioritou pro stamiliony lidí. Velkou pozornost k sobě poutá i v Německu, v Nizozemsku a v dalších západoevropských zemích. Kdo chce a má k tomu předpoklady, může se pozemním hokejem uživit, a to docela dobře. Top hráči, kteří září na OH nebo MS, si ve špičkovém týmu nizozemské ligy mohou přijít třeba i na 30 000 eur měsíčně. Jak říkám, to je absolutní špička,“ zdůrazňuje Jiří Huptych.

„Když s těmi Nizozemci hráli nedávno naši kluci, tedy muži Slavie, prohráli s nimi v evropském poháru o 16 gólů, což je pochopitelně debakl. Ta absolutní špička je výkonnostně výrazně odskočená. Ale s mnoha jinými se hrát dá. A můžeme se v tom ohledu bavit jak o evropských pohárech klubových týmů, tak o reprezentaci. A to navzdory tomu, že v Česku fungujeme na bázi opravdu ryzího amatérského sportu.“

Sport, který vás penězi nezkazí

Pokud vám nejsou po chuti zpovykané manýry některých fotbalových hvězd anebo chcete své děcko uchránit před nánosy bahna sportovního zákulisí, rýsuje se před vámi právě pozemní hokej jako skvělá volba. Peníze tu totiž vaše dítě zcela jistě zkazit nemůžou. A to z jednoduchého důvodu: Za pozemní hokej v Česku nikdy žádné nedostanou. „Za každý mistrovský titul našim hráčům či hráčkám vždy srdečně poděkujeme, „podotkne Huptych.

Pozemní hokej se hraje v klasické olympijské verzi, tedy venku s 11 hráči na ploše tvořené umělým trávníkem. Anebo v hale. „A tam jsme i s reprezentacemi sportovně úspěšnější,“ bilancuje Martin Hanus, který se na pozemní hokej dívá už léta z pozice obránce Slavie i národního týmu. Hrával při studiu v Německu II. bundesligu. A jak sám říká, získal přitom tolik užitečných kontaktů, že z nich i ve své profesní dráze bude dost možná efektivně čerpat po celý život. Co mu v tomto směru Slavia a pozemní hokej daly, to se jim snaží vracet i v roli člena oddílového výboru.

Pozemní hokej i se svými předchůdci má ve Slavii obrovskou tradici. Oddíl, ve kterém se věnovali zimní variantě i bandy hokeji, vznikl ve Slavii v roce 1905. Pozemní hokej podobný svému dnešnímu uspořádání pravidel se ve Slavii hrává zhruba od 50. let. A to na škváře, leckdy i na trávníku fotbalového stadionu v Edenu. „Umělka“ se v areálu v Praze 10 objevuje zkraje 90. let.

Mistrovské tituly začali slávisté sbírat na začátku 70. let, ženy už v roce 1965. A vedle házenkářek patří právě obě genderové větve pozemního hokeje mezi historicky jednoznačně medailově nejúspěšnější členy slávistické sportovní rodiny. Tím spíš pak po započtení všech halových titulů v pozemním hokeji.

„Trochu nás mrzí, že v hale pro kolektivní míčové sporty v Edenu už pro nás v konkurenci ostatních oddílů prakticky žádný tréninkový čas nezbývá, musíme to proto řešit jinak a jinde. Ale pokud vyjdou plány s novou tréninkovou halou, mělo by to dosavadní infrastrukturní kapacity v Edenu významně rozšířit. A v tom vidíme velkou perspektivu i pro náš oddíl,“ shodují se činovníci pozemního hokeje.

Na činnost oddílu potřebují každoročně zajistit 6 milionů korun. „Skládá se to z členských příspěvků, dotací od Prahy 10, magistrátu a Národní sportovní agentury. Pomáhají nám i sponzoři. Další příjem je z toho, že provozovateli pronajímáme restauraci, občas od nás někdo dostane k dispozici i hřiště,“ vybavuje si Huptych v hlavě jednotlivé kolonky klubového účetnictví.

„Když jedeme do Evropy na pohárová utkání, přispívají hráči na cestovní náklady ze svého,“ poodhaluje Hanus další ilustrativní detail pomyslné studie „Jak se se žije vyznavačům pozemního hokeje v Česku na přelomu let 2023 a 2024.

„Kolik stojí vybavení? Moje hůl 350 eur. Cenově je k dispozici sortiment zhruba v rozpětí 200 – 500 eur. Ona ta hůl vydrží i delší čas, neláme se. Ale postupně se vybouchá, měkne,“ popisuje Hanus. Pro ligové hráče a hráčky Slavie jsou dodávky tohoto základního vybavení obvykle řešeny přes sponzorské smlouvy. „Nákladná je samozřejmě kompletní výstroj a výbava pro všechny gólmany a gólmanky. Jedna sada přijde na 50-100 000 korun. Tady se oddíl snaží pomáhat maximální možnou měrou.“

Dobrodružství pod pěti kruhy

Tak či tak nelze podmínky, v nichž český pozemní hokej funguje, označit jinak než jako skromné. V rankingu pozemkářských národních týmů to mužům vydá zhruba na 30. příčku, ženám na 22. pozici. Na MS přitom startuje 16 týmů, na olympijském turnaji 12 výběrů. Česká vlajka tedy obvykle zůstává kousek před dveřmi, jimiž vchází do světel reflektorů absolutní elita. Ale pozor! Tentokrát se urodila šance vše výrazně vylepšit. Ženskou reprezentaci čeká na přelomu ledna a února dobrodružství olympijské kvalifikace. Na OH do Paříže se z tohoto turnaje dostanou jen tři nejlepší týmy. A favority na zisk těchto účastnických míst jsou Indie, Německo a Japonsko. Pro Česko je malým pozitivním šokem už jen samotný start v Indii. „Projevuje se pozitivně, že pět našich děvčat dostalo v poslední době díky pozemnímu hokeji stipendia na amerických univerzitách. V podmínkách prakticky ideálních pro přípravu se jejich výkonnost dynamicky zlepšuje a většina z nich bude startovat právě i na turnaji v Indii,“ přibližuje Hanus reálný stav věcí.

Výrazně do něj promluví i Slavia, která „zalidňuje“ zhruba polovinu reprezentačního kádru.

Aby setrvala v pozici významného dodavatele národního týmu, potřebuje oddíl nutně provést rekonstrukci svého hlavního hřiště v Edenu. „Umělá tráva by se měla vyměňovat každých 8 let. Samo o sobě by to znamenalo výdajovou položku 8-10 milionů korun. Ale to není všechno. „Umělka“ setrvává na podloží z 80. let, už je nutné provést i jeho rekonstrukci. A to už nás v součtu odkazuje na investici kolem 30 milionů korun. Je pro nás velkou výzvou tu situaci vyřešit, hřiště zrekonstruovat a vlastně tak slávistickému pozemnímu hokeji zajistit budoucnost i pro další generace,“ říkají Huptych s Hanusem. „Situace je o to komplikovanější, že naše hřiště a pozemky nejsou městské, jak je obvyklé u našich ligových soupeřů. Města tam při plánovaných rekonstrukcích investují do svého vlastního majetku, a to u nich celý proces značně zjednodušuje a zprůchodňuje. V našem případě je majitelem pozemku SK Slavia – spolek. A nám jako oddílu byl svěřen do užívání, správy a péče. Nebude to snadné, ale řešení najdeme,“ věří šéfové úspěšného oddílu.

Slavia je věčná. I ta pozemkářská.

Hlasovat pro pozemní hokejisty v anketě Hvězda roku >

Partneři akce