Házenkářky po letech opět na trůnu (nominace Hvězda roku 2023)

„Most měl za sebou velmi náročnou sezonu. Jejich holky startovaly v Champions League a prohrávaly tam obvykle tak o 15 gólů, protože ta soutěž je někde jinde. Každopádně vzalo jim to síly a nasčítala se jim i zranění. Na naší straně se tentokrát zúročila dlouhodobá cílevědomá práce s mládeží,“ rekapituluje Richard Toman, předseda Dámského házenkářského klubu Slavia.

Trenéru Salačovi už ve finále radil Daniel Čurda, který ho v aktuální sezoně ve vedení týmu nahradil. Pozitivně se projevil i návrat brankářky Petry Kudláčkové, která se po čtyřech letech v zahraničí, konkrétně ve švédském Kristianstadu a francouzském Dijonu, vrátila právě do Slavie.

„Bylo to takové divné období. Covid, pak začala na Ukrajině válka… Já už nechtěla být tak daleko od domova. A když návrat domů, tak samozřejmě jedině do Slavie, já bych si jinou možnost ani nepřipustila. Začínala jsem sice na Hájích, ale od 14 let jsem byla ve Slavii, zažila jsem tady toho opravdu moc,“ usmívá se kapitánka týmu Petra Kudláčková.

V dospělé ženské kategorii jí ale slávistický titul až do letoška scházel. „Byl to určitě dobrý krok, že jsem se vrátila domů. Už kvůli tomu, že to s titulem konečně vyšlo. Tohle finále bylo jiné, než ta předchozí, co jsme kdy proti holkám z Mostu hrávaly. Byly jsme tentokrát psychicky líp vyladěné, mnohem odhodlanější. A také se to na hřišti projevilo,“ těší Kudláčkovou.

„Oslavy byly veliké. Jak ty společné, tak potom ty individuální. Já slibovala, že když získáme titul, budu slavit týden. A nakonec z toho byly dva!“ rozesměje se zkušená brankářka, která reprezentuje právě na probíhajícím MS spolu s kanonýrkou Julií Frankovou Česko, ale i současný tým Slavie na blížícím se mistrovství světa házenkářek, které se koná ve Skandinávii.

Rozdíl je ve financích

Na otázku, proč mistrovská pauza trvala tak dlouho, má šéf slávistické házené Richard Toman odpověď rychle po ruce: „To je jasné, je to v penězích. Baník Most, který před časem vznikl jako nový klub, se těší podpoře regionu a města, díky tomu dá dohromady roční rozpočet na 12-15 milionů. Oproti tomu jsme my tak na 3-4 milionech korun. Od toho se pak odvíjí všechno. Souvisí to s přípravou, podmínkami na soustředěních, účastí v pohárech, kvalitou kádru. My si na rozdíl od Mostu nemůžeme dovolit pořizovat si zahraniční posily. Ani vlastně moc nechceme. Jdeme vlastní cestou, dlouhodobě jsme jasně nejproduktivnějším oddílem ve výchově mladých hráček.“

Sedmnáct let fungovala Slavia v ženské házené jako resortní centrum a dostávala finanční podporu od ministerstva školství. To skončilo a od té doby je v ženské kategorii odkázaná na finanční zdroje od komerčních partnerů. „Získali jsme ČEZ, Strabag, Gorenje a řadu dalších drobnějších partnerů. Usilujeme o spolupráci s generálním partnerem, která by nahradila těch 5 milionů, co nám ze dne na den odejmuli na MŠMT a co už se nikdy nevrátí,“ připomíná Toman.

Ostatní týmy v házenkářské interlize dostávají podporu z regionů. „Praha jako jediný kraj v seniorské kategorii nepřispívá nic,“ podotýká Toman.

Slávistky tedy fungují jako neamatérky. „Nějakou korunu jim sice dáme, ale s Mostem se to nedá srovnávat. Jinde mají jednu dvě lepší hráčky, my jich máme na úrovni juniorské nebo dospělé reprezentace čtrnáct, musíme to nějak podělit. Většinou jde o studentky středních nebo vysokých škol, tři chodí do práce, trénujeme tedy spíš večer.“

V interlize startují i slovenské týmy, na její mapě jsou tedy i Dunajská Streda, Michalovce, nebo Šaľa. „Když tam hrajete ve středu, vyrážíte v úterý večer a vracíte se ve čtvrtek, holky si kvůli tomu musí brát dovolenou,“ upozorňuje Toman.

Se zaměstnáním kombinuje házenou i kapitánka Petra Kudláčková, která pracuje ve zdravotnictví, na plicním oddělení. „Časově je to strašně nabité. Volného času mám naprosté minimum, někdy si pomalu nezvládám ani vyprat. Ale v práci mi vycházejí maximálně vstříc, jinak by to zvládat nešlo.“

Přínos Kudláčkové si vedení oddílu pochvaluje. „Petra je nejzkušenější v týmu, pořád chytá výborně. Ale už pomalu přemýšlíme, jak ji zapojit do oddílových struktur,“ podotýká Richard Toman.

Řada házenkářek míří na zahraniční angažmá. Na rozdíl od fotbalových přestupů se ale přitom klubová kasa neplní. „Holky mají neamatérské smlouvy. A po dobu jejich platnosti nikdo nepřestupuje. Když je házenkářka rozumná, a takových je tu 90 procent, řekne mi v zimě, že chce v létě po skončení smlouvy do ciziny odejít a já si už alespoň můžu hledat náhradu. Ale i ty zahraniční kluby vycházejí z toho, že se posilují hráčkami bez smlouvy. A za přestupy neplatí,“ vysvětluje Toman.

Na Evropskou ligu hala nestačí

Vydělat nelze ani v evropských pohárech, kde se finanční náhrady vyplácejí až od čtvrtfinále. Když vás předtím pošle los třeba na Faerské ostrovy, jako se to slávistkám stalo minule, zatíží naopak rozpočet velká částka za cestovní náklady.

Na podmínky nejlepší evropské soutěže házenkářek, tedy Ligy mistryň, nemá Slavia v souvislosti dostatečně kvalitní koeficient, ani vlastní halu. Stejně jako její tuzemští konkurenti. Dívky z Mostu hrály v uplynulé sezoně tuto soutěž na výjimku, když se uvolnila místa po ruských týmech. A startovaly v této soutěži na pronajatém chomutovském stadionu.

Slavia, coby úřadující mistr, by letos mohla hrát druhou nejvyšší pohárovou soutěž, tedy Evropskou ligu. „Tam je ale podmínkou hlediště nejméně pro 2000 lidí obklopující hřiště ze všech stran, což naše hala nesplňuje. Titul jsme získali koncem května, v červnu už se rozesílaly přihlášky do pohárů. Asi by to v Praze šlo hrát na Podvinném mlýně, ale už nebylo dostatek času, aby se to podařilo zorganizovat,“ vysvětluje Toman.

A tak letos slávistky v Evropě nehrají. Coby mistr zase nemůžou nastupovat v soutěži, která je v hierarchii třetí. „To je někdejší Challenge Cup, teď se tomu říká Evropský pohár, pro nás asi soutěž, která nám vyhovuje nejlíp,“ říká Toman.

V představenstvu spolku SK Slavia každopádně velmi pozorně sleduje rozvoj chystaných projektů. A to výstavby tréninkové haly i plánů na vybudování multifunkční arény pro hokejisty i míčové sporty. „Naše problémy s halou by to směrem k evropským pohárům vyřešilo,“ říká Toman.

Pro potřeby česko-slovenské interligy současná hala z hlediska kapacity bohatě postačuje. „Vyjma fotbalu a hokeje lidi v Praze na sport nechodí. Zkoušeli jsme všechno možné, hrát v sobotu večer, v neděli večer. Pokaždé přijde stejná skupina příbuzných a známých, víc lidí nedorazí,“ konstatuje napůl smířeně šéf slávistické házené.

„Chodí na nás pořád takové to stabilní jádro, ale určitě bychom rády oslovily víc lidí,“ říká k tomu kapitánka Petra Kudláčková.

„Za ta léta, co ve Slavii od čtrnácti, i se zahraniční pauzou, působím, se tady toho hodně změnilo k lepšímu. Vylepšilo se zázemí, proběhla rekonstrukce šaten, pracuje se na marketingu,“ dodává. Halu teď čeká projekt spojený se snížením její energetické náročnosti za 170 milionů korun.

Největší házenkářskou chloubou Slavie jsou každopádně mládežnické týmy. „Působí v nich 170 dětí, naplňujeme všechny věkové kategorie a v soutěžích jsme veskrze úspěšní. U mládeže není problém ani s financemi. Ty přicházejí z veřejných zdrojů i od rodičů. Členský poplatek přijde na 12 000 korun ročně,“ konstatuje Richard Toman, předseda slávistické ženské házené.

Další medailonky o nominovaných naleznete zde.

Hlasovat pro házenkářky v anketě Hvězda roku >

Partneři akce